Zvukové vlny, které se šíří vzduchem jako vibrace, vnímáme párovým sluchovým orgánem, který se skládá ze zevního, středního a vnitřního ucha a tyto vjemy jsou dále přenášeny do sluchového centra ve spánkovém laloku.

ZEVNÍ UCHO A STŘEDNÍ UCHO

Zevní ucho tvoří chrupavčitý ušní boltec a zevní zvukovod, který je od středního ucha oddělen bubínkem. Ušní boltec shromažďuje a směruje zvukové vlny do středního ucha. Bubínek funguje v podstatě jako napnutá blána bubnu. Přenáší vibrace vzduchu na drobné sluchové kůstky ve středním uchu (kladívko, kovadlinka, třmínek), které jsou obklopeny vzduchem. Úkolem těchto kůstek je převádět vibrace z bubínku dále do vnitřního ucha. Střední ucho je spojeno s hltanem tenkou trubicí zvanou Eustachova trubice.

VNITŘNÍ UCHO

Vnitřní ucho je orgán uložený v dutině spánkové kosti lebky. Jeho část, připomínající tvar šnečí ulity, se skládá z vnějšího kostěného hlemýždě, ve kterém se vinou blanitě členěné závity hlemýždě. Uvnitř blanitého hlemýždě se nacházejí malé sluchové receptory (vláskové buňky), které jsou obklopeny tekutinou. K systému hlemýždě se připojuje náš rovnovážný smyslový orgán,složený ze tří polokruhovitých kostěných kanálků, váčku a kulovitého váčku.

Zvuk je ve své podstatě vibrací vzduchu. Zvukové vlny vstupující do zevního ucha rozkmitají bubínek, jehož vibrace se přenášejí na sluchové kůstky středního ucha. Ze středního ucha se kůstkový přenos dostává přes tenkou membránu zvanou oválné okénko, umístěnou na základně hlemýždě, na tekutinový systém blanitého hlemýždě, čímž v něm vzniká vlnění tekutiny. Toto vlnění rozhýbe jemné vlásky sluchových receptorů a tím v nich vzniká nervový vzruch.

Sluchový nerv vystupující z ucha přenáší vzniklý vzruch do sluchového centra ve spánkovém laloku, kde vzniká samotný sluchový vjem. Zpracování vnímaných zvuků pak zajišťují sousední mozkové oblasti v blízkosti sluchového centra.

UCHO JE TAKÉ SMYSLOVÝM ORGÁNEM ROVNOVÁHY